Kite trip Egypt with TroubleMaker!

Balím si věci do kufru a u toho si voláme s Mírou, který shání ještě poslední věci v Decathlonu. Je nadšen z bot do vody. Je potřeba ještě vyměnit eura. Do odjezdu z Krupky máme ještě cca 2 hodiny a k mému údivu se u mě ještě neobjevil žádný stres. Vše v klidu a těším se na kite trip. Míra si vezme výměnu eur na starost a já jdu dále balit.

Z Krupky to do Prahy máme 100km, tak jsme se dohodli na odjezdu v 20:00, ať pak na letišti zbytečně nečekáme.

15 minut před 20.hod jdu dolů, na letišti máme být v 22:50. Nechci zdržovat, tak si vše nanosím dolů a poslední volný čas ještě trávím se svým psem. 20:10, Míra nikde. Jak jsem doposud byla v klidu, nyní cítím mírnou nervozitu, neboť v 20:30 máme vyzvedávat Ivet za Ústím a dojezd k ní máme 30min, nechci ji zklamat.

20:15 volám Mírovi.

"Kde jsi?" ptám se se zájmem.
"No hele teď jsem vyměnil ty eura."
"To je fajn no, za 15 minut máme být u Ivet a máme 15 minut zpoždění."
"Tak to jsi docela v klidu, na to že je situace taková" žertuje Mirek. "Už jedu!"

20:30 doráží ke mně, naložíme věci do auta a valíme za Ivet. Mapy ukazují 30 minut, jedeme vyloženě "předpisově", takže půl hodinové zpoždění zkracujeme na 15 minut.

"Bojíš se?" Ptá se Mirek a zkoumá, zda se mnou jeho styl jízdy něco dělá. "Nene, líbí se mi to", odpovím. "Hm, to je nejhorší. Mně taky."

Při nebezpečném manévru poté, co jsme v Ústí špatně najeli na most a pocitově vjeli do protisměru, se mi konečně rozbušilo srdce.

20:55 cca vyjíždíme z Ústí a jedeme směr letiště Praha a cestou ještě potřebujeme nabrat jednoho pasažéra.

Původní plán stihnout v 22:50 letiště postupně opouštíme, vyzvedáváme ještě neopren a Lenku v Praze (ta už stihla podobné manévry jako já, 3x byla s kufrem před domem a zpět, protože nečekala, že naše zpoždění bude až tak velké, ostatně ani Ivet tyto manévry neminuly) a projet časově efektivně tímto městem je nadlidský úkon, na zpoždění tedy pekelně nabíráme.

23:01 ještě míjíme benzínku, kde nákup pití vzdáme a valíme směr parkoviště. Zde už jsou to opravdu fofry a stres. Přeložíme věci do domluvené Avie a ta nás veze na letiště. Míra to zde má nejnáročnější, na přesun měl tak 30sekund, rychle vyhází kajty z auta, do kapes strká poslední důležité věci a běží do Avie.

Avie letí rychlostí blesku na letiště, nicméně proč by zastavila před terminálem. Holky jsou nervózní, ještě chvíli a neodbaví nám zavazadla. Běžíme tedy ještě celkem štreku se všemi zavazadly a v tento moment se Mírovi rozpadne kitebag, ve kterém má všechny věci a který v tomto stavu rozhodně nikdo neodbaví. S obtížemi tuto rozlezlou dlouhou krávu nabalí a táhne ji k terminálu.

Stres ve mně sílí, holky nám mizí v dálce a já vlastně nevím, kudy jít. Na poslední chvíli je zahlédnu a běžíme za nimi. Na letišti samozřejmě ještě spousta fuckupů, zavazadlo svážeme stretch fólií, v tento moment Mirkovi oznamují, že má jen 23kg zavazadlo zaplaceno, přitom měl zaplaceno 30kg. Doplácí tedy znovu poplatek, odbaví zavazadlo a my všichni konečně vydechneme.

Za zmínku určitě ještě stojí, že Míra se odjet s námi do Egypta rozhodl na poslední chvíli, tedy sehnal pouze letenku, nikoliv ubytování.
Lenka zařídila odvoz z letiště do hotelu i Mírovi, takže naložil svou stretch-žížalu na střechu busu a jeli jsme.

Míra získává od Lenky přezdívku DoubleTrouble.

Nyní už se cítím v klidu. Jsme tady. Vše jsme zvládli a teď nás čeká už jen spousta zábavy a kitování. Prohlížím si okolí. V první momenty mám pocit, že projíždíme Černobylem, který má jako bonus moře. Z úvah mě náhle vyruší Míra, který klukům oznamuje, že s sebou v tom shonu nechtíc propašoval i hulení, protože se na něj v autě příliš pospíchalo.

Po cca 30 minutách dorážíme do hotelu a jdeme se ubytovat. Holky se snaží Mírovi domluvit ubytko v hotelu, ale místní personál odmítá. Řešení je přitom jednoduché, Vlado, klučina co je tu s námi, má sám zaplacené dvoulůžko. Míra se s nimi snaží domluvit, ale marně. Nakonec rezignuje a zůstává u Vlada na pokoji na punkáče. Chodí si po areálu jako pán, na snídani byl z nás všech jako první a začíná si užívat dovolenou. Všechno v klidu, no stres.

Vzhledem k času odletu jsme nespali nikdo ani minutu, takže si jdeme na chvíli odpočinout a následně vyrážíme s kajty na bázi. Fouká fakt hodně, vůbec se mi do toho nechce. Před jízdou a během skládání splitboardu se ještě bavíme o tom, kudy do vody, na co si dát bacha apod. Míra si dělá srandu, že prostě všem okolo řekne: "Be careful, I'm idiot."

Nafoukáme si draky a vyrážíme do vody. Míra 10ku, my s Ivet a Léňou 8 a 9. Všichni si bereme twintip a ostatní kluci, Michal a Filip, vyráží učit se na hydrofoilu.

Když následně znovu potkávám Míru, má obvázané prsty a roztrhané krvavé tričko. Seznámil se s korály a po odstřelu draka vzal za šňůry a ty ho dost ošklivě pořezaly. Mistní z úplně jiné pláže jej ošetřili.